"SVĚTLEHNĚDEJ"

BAR

Bar se narodil podle lidí jako jasný adept na výhry, budoucí šampión, kterého čeká slibná skoková kariéra. Jenže on už od malička dával jasně najevo, že tudy cesta nepovede. Když si ho v jeho 3,5 letech koupila Káča, všichni si mysleli, že to bude super drezúrák. Trénoval, dokud se mu chtělo.. Fyzicky na to měl, to ano, ale že by se to sešlo s vůlí? To ne :)

Káča už tenkrát se zkušeností začátečnice cítila, že to bude chtít úplně jiný přístup, ale její trenérka byla mentorkou, které věřila. Vyjezdili s Barouškem stupeň S a oba věděli, že jejich další kroky nepovedou dál, že budou hledat jinde. 

A tak hledali. Hledali nové styly, nové přístupy, nové trenéry. Tak se najednou stalo, že se ocitli na kurzech Honzy Bláhy a zhlédli se v Horsemanshipu. Pozor, Baroušek pookřál, společná práce ho bavila a začal se projevovat jako nesmírně tvárný a spolupracující kůň. A do toho zkřížila oběma cestu životem v roce 2007 fyzioterapeutka Tereza Honců, která ve své společnosti Caballinus pomáhala dětem s pomocí koní.

A to byla trefa do černého. Jestli Baroušek někdy měl něco raději než svoji majitelku, tak to byly právě děti. Asi ta jejich energie nebo co.. V roce 2012 se pak od Caballinu Káča s Barouškem trhli a spolu s Kačenkou Maříkovou založili svoji vlastní společnost Centrum hiporehabilitace Mirákl. Baroušek se našel a plně se věnoval dětem, zácviku dalších koní, které se přidávali, a byl plnohodnotným vůdcem celé party.

Nic ale netrvá věčně a i Mirákl se posunul o kus dál, a to doslova. Společnost přestěhovala svoji působnost na Vysočinu a Baroušek se svoji majitelkou se na pár let vzdálili hipošce, možná byla potřeba jakási pauza k uzrávání. Majitelka Káča nechala Barouška odpočívat na pastvině vedle svého budovaného penzionu na venkově a pořídila mu několik nových kámošů do stáda.

Ovšem nebyl by to Barouš, kdyby nechtěl svoji penzi strávit ve společnosti lidí, kteří jsou vděční za svoji cestu a nehledí jen na cíle. Zaonačil si to celé tak, že se nakonec vrátil ke Kralupům, do vesničky Debrno, kde se pořád nechce vzdát vedení svého stáda, ikdyž už fyzicky starobní důchod klepe na dveře. Pořád je to hrdý, pevný a moudrý Bar, který zve na cestu poznání každého, kdo o ni stojí...